Nají se vegetarián v „normální“ restauraci?? Aneb respektujme druhé v jejich chutích a životním stylu

(Recept na prejt z červené řepy je na konci článku 🙂 )

Příroda se probudila ze zimního spánku, raší lístečky na stromech, kvetou první cibuloviny a bylinky. Nejen „mladým“ se zapalují lýtka. Vrkají  holubi na stromech a taky zamilované páry v parku, v kavárně nebo u dobrého jídla.

Mě jako správně postiženého gurmána hned napadá… Může se vůbec zamilovaný pár složený z vegetariána a masového labužníka najíst v klidu a pohodě v jedné restauraci? Odpověď zní: převážně ne. Aspoň tak mi odpověděla většina dotázaných. Snadný průzkum z mé praxe. V posledních dvou letech jsem měla příležitost vařit ve vegetariánské restauraci a více se dozvědět o lidech, kteří se stravují vegetariánsky, vegansky a vitariánsky.

Já osobně jsem vaření vegetariánské kuchyně začala přicházet na chuť už více jak před dvanácti lety, kdy se můj bývalý manžel rozhodl přestat jíst maso. Objevování tohoto „nového“ stravování se mi pak vyplatilo i v praxi, kdy k nám na hotel začalo jezdit čím dál víc zákazníků vegetariánů a my jsme jim mohly vyjít vstříc v jejich požadavcích.

Opravdu se dá čarovat i bez masa a vytvořit spoustu chutí tak, aby chutnalo nejen „býložravcům“, ale také „masožravcům“. Spousta zákazníků se podivovala nad tím, kolik rozmanitých jídel se dá vykouzlit.

Já sama nejsem vegetarián a čas od času si dopřeji nějakou tu flákotu 🙂 . Respektuji však potřeby a rozhodnutí druhých. Je důležité, abych svým zákazníkům nabídla to, co si oni přejí a při vaření byla opravdu důsledná. Jinak by se mi velmi rychle mohlo stát, že o takové zákazníky přijdu a jejich důvěra ve mě bude rázem ta tam.

Někdy nás k tomu dovede osud a toleranci se začneme učit v partnerském vztahu. Pokud žijeme s partnerem, který se rozhodl pro bezmasou stravu, ať už měl pro to jakýkoliv důvod, je to jeho rozhodnutí a je potřeba ho respektovat. Tak jako on by měl naopak respektovat nás, že se nehodláme vzdát škvarků, ovaru nebo krvavého bifteku. Je to tolerance, kterou se učíme vůči těm druhým. V praxi se nám to pak vyplácí dvakrát.

Upřímně mě zaráží, když v restauraci otevřu jídelní lístek a v nabídce bezmasá jídla, najdu smažený sýr se šunkou. Být vegetarián, tak se zvednu a odejdu, protože nemám žádnou záruku toho, že v zeleninových jídlech či polévkách nebude žádný vývar z masa. Lidé, kteří už delší dobu nejí maso, tak jim i menší množství masového vývaru způsobí zažívací problémy a hlavně nedostanou na talíř to, co si opravdu přáli.

A to je celkem problém našich restaurací obecně.

Asi vás napadne, že když někdo nejí maso, tak ať jde jen do vegetariánské restaurace. No jo, ale pokud žijete na maloměstě, tak se tam specializovaná restaurace jen těžko uživí, proto tam vesměs ani žádnou nenajdete.

A co když jste zamilovaný pár a jeden z vás je vegetarián a druhý bez masa nemůže existovat?

Musí se podřídit jeden druhému. Vypadá to asi tak, že skončí v restauraci, kde si dopřává jeden z nich a druhý na něho jen kouká. A  aby to bylo spravedlivé, tak druhý den si to prohodí, ale veškerý zážitek z romantické večeře je v háji…

Pokud jste majitelem restaurace, tak se zkuste zamyslet! Nebylo by lepší uspokojit obě skupiny jedlíků? Podle hygieny musíte mít v kuchyni sektorovanou jak přípravu masa, tak zeleniny, takže kuchařům by to nemělo dělat problémy ani při samotné přípravě.

Já osobně jsem zastáncem toho, že pokud mi dojde zákazník, který opravdu odmítá maso, tak vegetariánská nabídka jídel musí být stoprocentní. To platí i o veganské anebo bezlepkové stravě.

Zastoupené alergeny v jednotlivých jídlech si už můžete vyžádat u obsluhy v každém stravovacím zařízení. Přímo v jídelním lístku to většinou nenajdete.

A čeho tím majitel restaurace docílí? Třeba tak bude mít v restauraci čím dál víc zamilovaných párů, kteří si budou moci vychutnávat to své jídlo, koukat se přitom vzájemně do očí a určitě tam setrvají déle, protože už nebude jeden z nich mít potřebu, utíkat se najíst jinam. Pokud si získá důvěru vegetariánů, budou se mu pomalu nabalovat noví zákazníci…

Nejen špatné, ale vesměs i dobré věci se šíří rychle… A proto důslednost, čerstvost a rozmanitost je také zcela namístě.

Tak hurá do vaření  🙂

 A jako bonus recept

Prejt z červené řepy:

Kroupy střední                     200 gjídlo 9

Červená řepa                        600 g

Cibule                                  2-3 ks

Česnek                       4-6 stroužků

Olej                                  1-2 lžíce

Koření podle chuti:

Sůl

Majoránka

Pepř

Nové koření

Bobkový list

Kroupy uvaříme do měkka asi v litru vody se solí, novým kořením (4-6 kuliček), bobkovým listem (3-4 lístky) a celým pepřem (10 kuliček). Koření uvážeme do gázy nebo dáme do sítka na koření. Vařit minimálně ½ hodiny ve vroucí vodě.

Mezitím si očistíme a nahrubo nastrouháme červenou řepu. Na oleji osmahneme na kostičky nakrájenou cibuli, přidáme nastrouhanou řepu, sůl a dusíme pod pokličkou do měkka. Uvařené kroupy scedíme, koření vyhodíme a kroupy přidáme do červené řepy. Důkladně promícháme a přidáme pepř s utřeným česnekem. Podusíme už jen tak minutku až dvě, aby česnek neztratil ostrost. Žlučníkáři opatrně s česnekem, dusit déle nebo ostrost raději doladit pepřem. Pro dobré trávení přidejte nasekanou čerstvou majoránku. Dodá nejen úžasnou vůni a chuť, ale i zelenou barvu, která s červenou řepou krásně vypadá.

Bezlepkáři, nahraďte kroupy pohankou.

Podáváme s ranými brambory a kysaným zelím. Skvěle se hodí i dýňové zelí.

Tato varianta je pro vegetariány i vegany. Masaři si dají kroupový prejt z čuníka a všichni si náramně pochutnají 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mojí vášní je vaření, snoubení dokonalých chutí a objevování receptů ze všech koutů světa. Stejným nadšencům pomáhám jejich vášeň proměnit v zaměstnání, nebo rovnou v podnikání. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře