Můj příběh

Mojí vášní je vaření, pečení a snad alchymie všeho druhu.

Díky mému dlouholetému podnikání v restauračních a ubytovacích službách

předávám nejen zkušenosti z provozu,

ale i receptury jídel které jsou u mých zákazníků oblíbené.

 

 

Naservíruji vám něco málo o mně

Delikatesa jménem praxe

V dnešní době se pracovně věnuji už jen tomu, co mě nejvíce baví a to je vaření, pečení, alchymie všeho druhu (zde využívám poznatky z mé druhé vášně, kterou je cestování a při něm poznávání nových vůní a chutí), tvoření a psaní nových receptů a hlavně předávání mých zkušeností z oboru těm, kteří stojí na začátku cesty.

Asi si teď myslíte, že mám vystudovanou hotelovou nebo vysokou školu, zaměřenou na gastronomii nebo alespoň výuční list kuchařka… Před dvaceti lety, bych školu s oborem z gastronomie, brala do začátku určitě i já, ale bohužel jsem jedna z těch, kterou život hodil rovnou doprostřed tekoucí řeky a …plavej…

Naštěstí jsem se neutopila, ale získala jsem spoustu cenných zkušeností v oblasti restauračních a ubytovacích služeb.

Momentálně je praxe mým největším klenotem a můžu tak pokračovat alespoň ve zlomku toho, co před dvaceti lety, bylo pro mě jen velkou neznámou…

Byla jsem u zrodu tří rekreačních středisek, ve kterých jsem pracovala necelých dvacet let a získávala tak od píky své vědomosti, praxi a to nejen při jejich vzniku a rozjezdu, ale i v úspěšném každodenním provozu.

Nahlédněte teď pod pokličku na můj životní guláš, vařený dvacet let

A guláš to byl snad ze všech možných ingrediencí. Maturovala jsem necelé dva roky po „ Sametové revoluci“ v oboru zemědělství, který jak známo šel postupně do „kytek“ a hned po škole jsem se vydala ve šlépějích a zároveň stínu své první lásky.

Začínali jsme pořádáním tanečních zábav, každý víkend v jiné vesnici. Poté jsme vzali do pronájmu sokolovnu, kde se zprovoznila malá hospůdka a k mému velkému potěšení i malá posilovna. V té době jsme si začínali pomalu osahávat podnikání.

 Větší zlom nastal, když se naskytl pronájem horské chaty s kapacitou přes 100 lůžek.

Díky velké kuchyni, kterou tato chata disponovala, se zde stravovali i zákazníci z okolních chat, které kuchyň ani jídelnu neměli a tudíž se zde stravovalo cca 200 lidí denně. A tady začala vznikat moje delikatesa jménem praxe. Administrativa, kalkulace, inventury, úřady, zaměstnanci…to vše je jen pár ingrediencí pro začátek….

Protože toto středisko fungovalo v té době jen sezónně a to přes zimu, stálých zaměstnanců jsme si mohli dovolit jen pár a já v té době byla jedním z nich. Nebyli jsme ještě manželé, tak to šlo udělat jen tímto způsobem. Na sezónu se muselo sehnat spoustu brigádníků a někdy to byl opravdu oříšek, nebo spíš pořádný kokos… 

Říká se, že restauraci dělá dobrá kuchyně a tudíž DOBRÝ KUCHAŘ a právě toto je hlavní nepostradatelná surovina mého životního guláše 

IMG_20160220_194825

Propočítat jaké množství a za kolik peněz (normy a kalkulace) už jsem se naučila. Ale vařit ?? A to hned pro celý „regiment vojáků“ ? No, kdyby to aspoň opravdu byli vojáci…ti sní z hladu všechno.

Ze začátku jsem poskakovala kuchařům za zády, koukala jim pod ruce a vyptávala se na nejrůznější vychytávky a to hlavně proto, že mě to zajímalo. Moje „poskakování“ se vyplatilo .V nejvíce obsazený silvestrovský turnus, nám selhal kuchař a život mě zase šoupnul přímo doprostřed řeky a plavej…

Než jsem v tom víru stačila zalapat po dechu, stála jsem uprostřed kuchyně v zástěře a vařila pro více jak sto zákazníků…začala mi ochutnávka krásného tvořivého řemesla – kuchař.

 

 Stával se ze mě pomalu, ale jistě horal a zároveň Ferda mravenec – práce všeho druhu.

Nezapomenutelných třináct let života, který byl jako na houpačce, chvíli nahoře, chvíli dole. Při rozpadu tehdejšího Československa se naše chata ocitla na Slovenské straně a to nám později začalo komplikovat samotné podnikání. Více v e-Booku zdarma - RADOSTI A STRASTI v restauračních a ubytovacích službách.

Odešli jsme sami a se ctí.

V té době jsme byli už manželé a měli dvě úžasné děti. Při vstávajících problémech na horské chatě,  jsme se pomalu začali poohlížet po něčem, kde bychom mohli pokračovat v oboru, který nám za třináct let podnikání nebyl už vůbec cizí... a taky po něčem, co by bylo jen naše.

Pořídili jsme jedno rekreační středisko s letním provozem a vzápětí druhé s celoročním provozem a začal nám pěkný podnikatelský maraton.... viz e-Book zdarma - Radosti a strasti v restauračních a ubytovacích službách. 

Podnikání sice vzkvétalo, pomalu, ale jistě a my jsme se dostávali z dluhů.  Zato naše manželství se řítilo přímo rychlostí Pendolína do úplného rozpadu...

Můj soukromý životní, pěkně odležený guláš, rázem skončil..... No prostě se ocitnul na smetišti dějin.

Spoustu trpkých lektvarů, které jsem umíchala z nevhodně zvolených bylin, byly vypity až do dna....

A když říkám do dna, tak to vůbec není přehnané, protože až na samotné dno jsem se dostala, díky mému hektickému životnímu stylu. Hroutilo se mi nejen manželství, ale i psychika a v neposlední řadě i zdraví. V té době jsem utekla od všeho ... od veškerých majetků, statků, od manžela a hlavně od životního stylu, který mě dostal ….

 Stoupala jsem pomalu jako pára nad hrncem

Snažila jsem se odrazit ze dna vypitého hořkého poháru, a protože jsem neměla vedle sebe trampolínu, musela jsem použít lano, které mi naštěstí bylo hozeno. To, jak ho uchopím a jakou rychlostí se budu po něm šplhat vzhůru, bylo už jen a jen na mě…

Bez peněz, bez práce, bez „domova“, bez lásky….

Pár záchytných bodů jsem měla: Tím prvním byla víra, druhým všichni, kteří mě neopustili a třetím živočišný živel, který mi byl dán do vínku….  Ten mě mnohdy vynáší až do oblak za hranice všedních dnů ….

  IMG-20160111-WA066

Nemusíte se obávat, neskončila jsem v žádné sektě, nejsem žádného náboženského vyznání

(i když osobně proti žádnému náboženství nic nemám, pokud s ním není ohroženo lidstvo), jen mám víru v „něco“ co se mi jen těžko popisuje a hlavně konečně víru v sebe sama…

Nedávno jsem četla citát, který na mě sedí jako zadek na hrnec…

Náboženství je pro ty, jež se bojí pekla a víra pro ty, co už v pekle byli…

Na svět už se dívám z ptačí perspektivy – lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše

 IMG-20160111-WA077

Dnes žiji mocí přítomného okamžiku. Po časové ose si dovolím pohybovat se pouze při psaní… Nemám tučné konto a hodinky s vodotryskem. Vybudované statky, majetky a třípatrový barák (ve kterém jsem se necítila nikdy „doma“) jsem navždy nechala za dveřmi minulosti…. Jsem spokojená v malinkém domečku se synem a chlupatým čtyřnohým kamarádem.

IMG_20151223_152318

Nemusí mi přímo pršet štěstí, stačí, když jen kape… aspoň mám možnost si každou tu kapku prohlédnout a pořádně vychutnat.

Začala jsem s další životní specialitou  Za ty roky už mám guláše plné zuby, a proto také skončil na smetišti dějin. Teď je na řadě nová specialita… Před dvěma lety jsem ještě křičela do celého světa, že podnikat už nikdy nebudu… jenže znáte to, jak to máte tak nějak v sobě za ty roky zakódované, dřív nebo později se to ozve.

Hlava plná myšlenek a nápadů, které křičí: „My chceme ven“! A tak jsem se rozhodla je vypustit …

V posledních dvou letech jsem se setkala se spoustou kreativních lidí, kteří opravdu umí vařit, péct a tvořit, ale nemají vystudovaný ani patřičný obor a hlavně delikatesu jménem praxe. Neví z kterého konce vůbec začít. Setkala jsem se i s těmi, kteří sice začali, ale díky malým zkušenostem skončili a zbyly jim jen oči pro pláč…

Rozhodla jsem se nenechávat si svou delikatesu jen sama pro sebe, chci pomoci těm tvořivým, jejich sen uskutečnit tak, aby neskončili dřív, než vůbec začnou.

Nechci aby se zahltili  přílišnou prací tak, aby jim pak nestačilo ani 24 hodin denně.  Chci, aby se neutopili ve zbytečných dluzích….. aby jim práce dělala radost a přinášela peníze…

Je jedno, zda začínáte jako zaměstnanec, který teprve získává svou praxi a nebo jste jeden z těch odvážnějších, který začíná rovnou podnikat. Vám všem chci předat své zkušenosti….

 

Pokud toužíte po své restauraci, kavárně, cukrárně, nebo zrovna po celém rekreačním středisku, poradím vám jak na to. Ukážu vám cestu bez trní a příkrých srázů, na které nezabloudíte do slepých uliček a vyhnete se tak zbytečným pádům a následným šrámům.

Já jsem touhle cestou prošla. Pár šrámu jsem utrpěla, ale ty už jsou dávno zhojené.

 IMG-20160111-WA068

V e-booku, který pro vás chystám, se dozvíte vše o tom jak začít. Od vyhledání lukrativního místa, přes vyřízení všech nepříjemných formalit na úřadech, až po samotný, mnohdy složitý, provoz. Pohled na věc nejen očima zaměstnavatele, ale i zaměstnance. Je velmi důležité, aby tyhle dvě skupiny byly v naprostém souladu….

 

Mojí vášní je vaření, snoubení dokonalých chutí a objevování receptů ze všech koutů světa.
Chystání rautů byla pro mě vždy výzva. Mohla jsem popustit uzdu fantazie a vyřádit se v tvoření vizuálním i chuťovém.
Samotné zvelebování restaurací a nejen mých vlastích mě naplňovalo, protože se tam cítili dobře zákazníci, zaměstnanci i já samotná. Dávala jsem do toho kus sebe sama.
I takhle může vypadat festival Fair Play kde jsme v polních podmínkách prodávali vegetariánské dobroty.
Než jsem se začala věnovat více vegetariánské kuchyni, tak jsem vařila všechno možné...třeba i pečené kolena nebo celé sele, podle přání zákazníka.
Nestojím jen u velkých hrnců v restauraci, díky mému \"nezmaru\" pořád něco propočítávat, uvařím s přehledem jen jednu nebo dvě porce přesně na požadovanou gramáž.
Vegetariánská kuchyně mě baví a poznávám v ní spoustu nových zajímavých, zdravých a odlehčených receptů.
Neustálé se vzdělávání vás vždy posune o velký skok dopředu 🙂